Svátek má: Běla

Politika

Velikost textu:

Zbořil: Orgány EU jsou zahleděné jen do sebe a nereagují na realitu

Zbořil: Orgány EU jsou zahleděné jen do sebe a nereagují na realitu

<< VIDEO >> Mně se zdá,  že se stále prohlubuje neschopnost různých institucí a orgánů EU pochopit čemu  mají vlastně sloužit. Soustředily se příliš na to, že jejich mocenská pyramida je daná jednou provždy, říká Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz
28. listopadu 2020 - 03:20

Vidíme, že i tento týden Maďarsko a Polsko, země, které nepřistoupily na návrh rozpočtu EU, svůj záměr nezměnily… Předsednictví EU má nyní v rukou Německo a to přišlo s návrhem omezit celoevropsky lyžařské zájezdy až do poloviny ledna. Z Evropského parlamentu se také dozvídáme, že se tam krade, násilní a v jeho prostorách se páchaní i jiné trestné činy… A nastupující americký prezident Joe Biden, zdá se, by chtěl nějak reformovat NATO…

Co vy na to všechno pane Zbořile?

„Máte pravdu, že za pověst, která se neustále zhoršuje a týká se takových nedefinovatelných činností různých institucí EU, které potom vrhají nebo vytvářejí obraz celé EU v Evropě a ve světě, se mi zdá, že by se měl někdo zodpovídat. Asi jsme ještě nepřekonali jsme doby, kdy se řešili problémy s tuzemským rumem a pomazánkovým máslem několik měsíců a přitom se zapomnělo na to, že se Evropy dotýká migrační nebo osidlovací vlna ze zemí, které už dneska ani na mapě nenajdeme.

To samé je v poslední době s tak velkými nápady, jako je například ten, který se týká jakéhosi zablokování nebo podstatného omezení lyžařské sezóny hned v několika alpských zemích, kterým se jistě bude Evropská komise a Evropský parlament zabývat. Přitom se ale zásadně nemluví o rozpočtu, přičemž,  jestliže Evropská komise jako výkonný orgán a Evropský parlament jako schvalovací orgán mají něco pořádného za celý rok udělat, tak je to rozpočet EU. Tak tomu je od nepaměti a patří to i k evropské politické kultuře. Reprezentanti národů se scházejí proto, aby se dohodli na nějakých daních a o tom, jak se ty vybrané peníze budou rozdělovat. To je jedna ze základních funkcí zastupitelských  institucí a přitom se jen trochu zmateně dovídáme, že Polsko a Maďarsko zablokují kvůli nějaké námitce schvalování rozpočtu. Odpovědí na tuto námitku je, „že je přesvědčíme“. To si můžeme vyložit jako, že „jim domluvíme“,  nebo-li budeme hrozit či pomůžeme uspořádat nějakou barevnou revoluci.

Mně se ale zdá,  že se stále „prohlubuje a rozšiřuje“ jen neschopnost různých institucí a orgánů EU pochopit, čemu  mají vlastně sloužit,  a soustředily se příliš na to, že jejich mocenská pyramida je daná jednou provždy. Nechápou, že  orgány EU jsou tady od toho, aby reagovaly na stávající situaci. Můžeme mluvit například o masovém šíření infekce, o kterém se musely dohadovat jednotlivé státy bilaterálně a teprve potom se dopracovala EU k nějakému multilaterálnímu rozhodnutí, ale to stejně zůstalo na bilaterální úrovni. Jen musíme  „prokazovat solidaritu“ a na úrovni velkých slov, která jsou vyprazdňovaná právě nečinností nebo omezenou činností EU jako celku,“ uvedl Zdeněk Zbořil v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz.

Polsko, Maďarsko a unijní rozpočet…

„Samozřejmě, že problém zákazu potratů v Polsku je problém kulturní, společenský a také politický, ale nestačí Polsku hrozit jenom lidskými právy. Stejně tak další námitka o omezování svobod v Maďarsku, omezování demokracie, které si dokonce troufla paní komisařka Jourová vmést do tváře celému Maďarsku, nejenom Orbánovi, jak si ona myslela, ale celému Maďarsku, a obvinit je z nedostatku demokracie. To je falešný problém, s tím se dá překlenout nějaká situace dohadování se na úrovni kmánů, ale není to problém třeba už jenom pro předsednickou zemi EU,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Německo navrhuje omezení lyžařských zájezdů…

„Když už se mluví o lyžování, které má protipól výlety k moři! Jakmile někdo chce zasáhnout  z centra evropské byrokracie do takové ekonomické, sociální a kulturní záležitosti, tak musí velmi pečlivě zvažovat  jaká slova bude volit a  k čemu se bude snažit Evropskou unii dotlačit. A my se o to musíme zajímat, protože dneska je více méně suverénní Německo v EU, ne snad diktátorem, ale vůdčí silou její politiky, a my se k tomu svému nástupnictví blížíme.

Víme, samozřejmě, že role České republiky v tom prohlubování nebo rozšiřování evropské integrace bude jenom symbolická. Česká republika nebude v hrát, ne snad žádnou, ale rozhodně ne významnou roli v době svého předsednictví. Takže obava, která se vysvětluje jako přešlapování na místě nebo naopak oslabování autority, je samozřejmě na místě,“ říká Zdeněk Zbořil.



Modernizace, rekonstrukce NATO…

„Stejně jako  obava z euroatlantické spolupráce, protože předpokládejme, že volby v USA už dopadly tak, že bude nezbytné nějakým způsobem narovnávat vztahy, alespoň na té úrovni dvoustranné, myslím USA a Německo,  a také samozřejmě na úrovni multilaterální. Euroatlantická spolupráce není problém, o kterém se dá jenom spekulovat a psát politické komentáře, ale je to naprosto konkrétní věc. A s tím pak samozřejmě souvisí zamyšlení nad budoucí roli Severoatlantického paktu. Co vlastně znamená zlepšování  spolupráce uvnitř NATO a mezi NATO a dalšími subjekty mezinárodní politiky? Když si připomeneme nedávná slova Zprávy Vojenského zpravodajství ČR o předpokládu zvyšování napětí na mezinárodní scéně, tak si otázku o budoucnosti NATO musíme také položit. To není jenom otázka, zda je funkční nebo nefunkční, ale je třeba uvažovat o tom jakou roli bude mít vztah centrálních institucí NATO k Turecku, významnému členskému státu. Turecko, které podporovalo ázerbájdžánské vítězství ve sporu s Arménií a  eliminovala se nejen úloha  Rady bezpečnosti a Organizace OSN, ale já jsem v této souvislosti  neslyšel ani nějaké rady z EU. Ta sice neoplývá velkými intelekty na úrovni koordinátorů zahraniční politiky EU, ale přece jenom by se k tomu měla EU nějakým způsobem vyjádřit,“ upozorňuje Zdeněk Zbořil.

Ruská hrozba?

„My se zatím dostáváme ke zprávám, že Severoatlantická aliance chce něčeho dosáhnout, že po něčem touží, ale neznáme přesný způsob jak toho chce dosáhnout, aby se její tužby splnily. Zdali to není, jak říká v jiné souvislosti Václav Klaus, jenom „touha po touze“ a pak i v této souvislosti mě zajímá,  jak to, že  se i v českém mediálním prostředí, stejně tak i v evropském, najednou vytrácí tzv. agresivita a nebo rozšiřování sfér zájmů Ruské federace. Já nemluvím o tom, že je to nevhodné pojmenování, ale o tom že se to donedávna používalo jako instrument nátlaku na  politiku RF, na zahraniční politiku,  a neváhalo se sáhnout k provokacím a la akce Skripal nebo Navalnyj nebo další podobné v takovém miniaturním provedení jako je ohrožování českých komunálních politiků z prostředí ruských tajných služeb (i když to byl možná jenom takový nešťastný způsob vyjadřování). A najednou se toto téma ztratilo a nikdo neví v jakém je stadiu, kdyby o tom čas od času nepromluvil ministr zahraničí Ruské federace, tak vlastně nevíme jaký je stav a proč to ticho vůči Ruské federaci vlastně je. Je to ticho před bouří nebo je to ticho, které vzniká z nemohoucnosti EU a NATO  jako bezpečnostních záruk většiny evropských zemí,“ dodává Zdeněk Zbořil.

Podrobnější analýzu si můžete poslechnout v následujícím rozhovoru Zdeňka Zbořila pro Prvnizpravy.cz.


(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)