Zdeněk Ertl: Sportovní specializace – ano, nebo ne, dříve nebo později?

KOMENTÁŘ

Důvodů, proč mají rodiče zájem, aby jejich děti sportovaly je jistě celá řada,...

28. listopadu 2022 - 08:00
... ale vždy je důležité, aby věděli, zda hlavně touží jednou vidět stát své potomky za ovací diváků na olympijských stupních vítězů, nebo spíše chtějí, aby sportování přispělo k harmonickému rozvoji, k nenásilné socializaci, ke zlepšení pohybové gramotnosti, fyzické kondice i psychické odolnosti jejich dětí. Jinak řečeno, na jedné straně vítězství, sláva a bohatství, na druhé pak kladný vztah k pohybu a zdravý životní styl.  

Teď se určitě ptáte, proč tady uvedené hodnoty stavím do protikladu. Nestavím. Samozřejmě je mezi nimi výrazný průnik a za příznivých okolností mohou jít i ruku v ruce. Ale zároveň je třeba si uvědomit, že pouze výrazně méně, než jedno procento sportujících dětí dosáhne ve svém sportovním odvětví vrcholové výkonnosti a elitního postavení, což ovšem neznamená, že by se děti neměly nebo nemohly snažit se těmi nejlepšími sportovci stát. Připomíná to ale také fakt, že by kromě snahy o úspěch na hřišti měli rodiče vnímat i schopnosti sportu budovat charakter a inspirovat zdravý životní styl.

S těmito dvěma naznačenými principy zdánlivě nepřímo, ale většinou zásadně souvisí i otázka, zda by se mladí, začínající sportovci měli brzy specializovat na jedno sportovní odvětví, nebo ne. Dnes už většina vědeckých výzkumů potvrzuje, že úzká sportovní specializace a intenzivní trénink v jednom sportovním odvětví nejsou pro děti vhodné a neposkytují jim žádné podstatné výhody. Dokonce se ukazuje, že dlouhodobě úspěšní světoví sportovci se většinou začali na jedno sportovní odvětví specializovat až v pozdějším věku, když předtím vyzkoušeli více sportovních disciplín, které je nenásilně, ale pozitivně sportovně ovlivnily.

Ano, „výhodou“ rané specializace bývá to, že děti mohou dosáhnout větších úspěchů už v mladém věku, ale zároveň se ukazuje, že mladí sportovci, kteří odmala intenzivně a jednostranně trénují, mají výrazně větší pravděpodobnost zranění, také že častěji vyhoří a přestanou sportovat úplně.

Některá sportovní odvětví samozřejmě přímo vyžadují ranou specializaci, protože nejlepších výkonů v nich lze dosáhnout jen do určitého věku. Reprezentantem ve sportovní i moderní gymnastice, krasobruslení, skocích na trampolíně apod se těžko může stát člověk, který se těmto disciplínám nezačne věnovat už v útlém věku, kdy je tělo pružnější a tvárnější než v dospělosti. V těchto případech je ale nutné, aby jednostranná zátěž na organizmus dítěte byla plnohodnotně kompenzována řízeným provozováním vhodných doplňkových sportů a kvalitní regenerací. Přiznejme si ale, že ne ve všech sportovních klubech je toto samozřejmostí.  

Pro rodiče by mělo být hlavním cílem, aby jejich děti získaly vztah ke sportování a aby se pohyb stal pevnou součástí jejich života. Pokud má ale dítě potenciál stát se vrcholovým sportovcem, nestane se tak většinou na přání rodičů, ale díky jeho vlastní motivaci a skutečnému vnitřnímu nadšení pro danou sportovní disciplínu. A má-li dítě najít sport, který ho nejvíce nadchne, musí jich vyzkoušet více.



S tím je ale v rozporu současná „politika“ vlády v oblasti sportu, která prostřednictvím Národní sportovní agentury (NSA) jednoznačně zvýhodňuje malé sportovce, kteří se již od útlého věku věnují jednomu sportovnímu odvětví. Např. v letošní Výzvě „Můj klub“, určené k přímé podpoře sportovních klubů, ve kterých sportují dětí a mladiství ve věku od 4 do 19 let, změnila NSA loňská pravidla a stanovila kritéria, podle kterých má nárok na finanční podporu pouze sportovec, který trénuje minimálně dvakrát týdně a zároveň se účastní oficiálních soutěží. Děti, které trénují jedenkrát týdně a nesoutěží, nárok na finanční podporu neměly. Prakticky to znamenalo, že dítě, které si chce vyzkoušet třeba dva nebo tři sporty a každému věnuje jeden trénink týdně, nemělo paradoxně nárok na žádnou podporu, i když trénovalo stejně nebo i vícekrát než jeho vrstevníci v rámci jedné sportovní disciplíny. Zcela nesmyslný požadavek NSA, aby se i předškolní děti musely účastnit oficiálních soutěží, snad nemá smysl ani komentovat.

Až po obrovské vlně nespokojenosti a protestů ze sportovního prostředí vyhlásila NSA pro sportující ve věku od 3 do 14 let novou výzvu „Pohyb a zdraví“, která sice poskytuje finanční dotace i nesoutěžícím a pouze jednou týdně trénujícím dětem, avšak v nepoměrně nižší výši. Zatímco ve výzvě „Můj klub“ je celkem alokována částka 1,5 mld. Kč a sportovním klubům jsou diferencovaně, podle množství tréninků, soutěží a věku, přidělovány částky od 1100 Kč až po 3800 Kč na registrovaného sportovce za rok, v dodatečně vyhlášené výzvě „Pohyb a zdraví“ je alokováno 200 mil. Kč a na jedno dítě náleží klubům ročně 900 Kč.

Je skutečně záměrem státu takto preferovat ranou specializaci, nebo jde jen o amatérské nedomyšlenosti? Nevím, ale tak či onak to není dobře.  

Zdeněk Ertl




Anketa

Je v pořádku, že na budově Národního muzea v Praze visí ukrajinská vlajka?

Ano 40%
transparent.gif transparent.gif
Ne 60%
transparent.gif transparent.gif